Z ničeho nic jich je devět.
Jak se to tak stane, že máte najednou místo sedmi štěňat devět? To takhle jednou velmi brzy ráno Martin nosí štěňata z kotce ven. Oni jsou to totiž štěňátka k nezaplacení, spát do kotce je dáváme až kolem jedné ráno a vynášíme je před šestou. Zato se nám ale ta zlatíčka odmění, spinkají jako špalíci, jen si tak v tom kotci mezi spánkem přibližně na pět hodin zakřičí jakoby je na nože brali. Prostě zlatíčka.
No a tak ráno Martin se zalepenými víčky nese štěně první, druhé, po chvilce třetí, pak hned čtvrté, a pak zase páté, (najednou se spustí slejvák jako z konve a Martin se s pátým štěnětem otočí zpět) a najednou šesté, sedmé, osmé a deváté. Kamča počítá v polospánku Martinovi cesty a výsledek je jasný: devět! Podiví se, otočí se a usne.
O dvě hodiny později dojde i na Kamču. Zazvoní jí budík, vidí štěňata v kotci, nechápe sice proč tam jsou, ale začne je vynášet ven. Žilík, Johanka, Jeronimo, otřít pot, Janiska, Kukačka, Caesárek, otřít pot, Kukačka, Jessica, Kukačka. Celkově tedy devět. To máte tak, když štěně umí přeskočit plot, který přeskočit nemá.