Tři dny jsou za námi.
Nejprve se bojíte, jestli se o 2 měsíce později budete schopni postarat 7-8 týdnů o štěňata. Následně máte strach, zda se krytí vydařilo, zda fena zabřezla. O tři týdny později jdete s nervózním očekáváním na ultrazvuk. Pak se obáváte o úspěšný bezproblémový porod, o každé to bezmocné mrně, o maminu, aby byla zdravá. Pak ale z vás všechen ten strach postupně a pomalu odchází a vy si díky přítomnosti té malé sebranky uvědomíte, že místo strachu je čas na úlevu a radost. Ono i s těmi miminy je víc příležitostí se pomazlit, protože Gachona už jich má plné zuby a předstírá tvrdý spánek, který po našich urgencích umocňuje chrápáním, čímž se prozradí. Nevím jestli si to právě po třech dnech člověk uvědomí, ale nám to došlo právě dnes.
Mrňata si získávají na popularitě a ani za Martinem za 33 let nepřišlo tolik návštěv jako se za nimi ohlásilo během prvních 72 hodin života.