Kde končí sen a kde začíná realita?
Mimina právě dosála mlíčko, a protože jsou zrovna ve věku, kdy někteří vyhledávají soukromí a jiní naopak vyžadují společnost, vypadá to nyní v kotci tak, že své utajené místo si najde například červeně omašlovaný James a spokojeně klimbá. Škvírkama místo očí ho ovšem zmerčí bílá Jessica a vyrazí za ním s ustavičným kvičením. Doleze až k němu a uklidní se. Vzbudí se ale James a pokouší se utéct, a to opět za stálého kvičení. Uteče 30cm a usne. To Jessica po chvíli zjistí svou samotu a doleze k Jamesovi. Při takovém řádění tří párů mimin je čekání na Titanic nekonečné. A co dělá to sedmé? No to je náš Caesárek, který závratnou rychlostí vypije mlíčka co může, doleze k mámině čumáku a chce se mazlit. V době, kdy máma odejde a ukončí tak krmení, milý Caesárek jen přelehne na druhý bok a spí dále. Toho nikdo nevzbudí.
Dnes v noci opět spíme nedaleko kotce. Pravidelné vstávání už člověka natolik zblbne, že ani nevíte kolik je hodin, zda sníte či bdíte. Není proto divu, že pokud vás kvičení nebudí přímo, tak se vám zdá, že slyšíte kvičení ve snu. Podobně tomu bylo i dnes. Ve 4:30 krmení vychází na Martina a ten si ještě 40 minut předtím spokojeně spí. Najednou mu do sna vstoupí kvíkot. Zmaten někde mezi snem a realitou se pomalu a mrzutě začne probouzet. Pomalu otevře oči a zjišťuje, že ještě stále sní, protože kvičící bačkory u postele obvykle nemá. Proč kvičení pantoflí nepřestává? Proč má jedna bačkora oranžovou mašli? Jak se to štěně dostalo z kotce ven? Jak trefilo 2 metry cesty zrovna k bačkorám? Není mu zima? Šup s ním do kotce a do houfu. Podobný sled myšlenek vás probere ze spánku jedna dvě a o to té bandě jde!