Johanka z Arku
Dnes na návštěvu přišla mimo jiné kamarádka Iveta, budoucí panička malé Johanky (o čemž zatím ještě ani jedna neví, ale myslíme, že to mají holky spočítané, neboť si padly do oka :-) ).
Johanka se narodila jako úplně poslední a například její agentní bratr James je o téměř 12 hodin starší. Měli jsme o ni strach, aby vše zvládla, je drobná, nejmladší, navíc holka. Na začátku se naše obavy potvrdily. Mlíčko jako by ji nechutnalo a ve vyhledávání cecíku byla totální amatér. Trpělivě ji Kamča vysvětlovala (podotkněme, že i slovně, z čehož si toho to mrně asi moc nevzalo), jak se správně bumbá, že se nesmí nechat odstrčit a co je to sací reflex. Druhý den se opravdu dostavilo zřetelné zlepšení. Sací reflex nic moc, s mlíčkem pořád žádné velké přátelství, ale mila Johanka zapracovala na práci paží. Byla tak zdatná, že dokázala během několika vteřin vylézt na tělo maminky a začít pištět, abychom jí sundali. Načež to celé zopakovala.
Kamča s Johankou trénovaly dále a milé štěně začalo pomlaskávat a sát mlíčko. Druhého dne večer se Gachonce zdálo, že krmí mimina už nějak dlouho, rozhodla se tedy o půl převrat na záda. Štěňata létala vzduchem a nadávala jako nakopnutí křečci. Pomalu se začali všichni shlukovat na jednu hromadu, když jsme si všimli, že na hrudníku živitelky někdo spokojeně pomlaskává. Gachonky akrobatický veletoč díky sacímu reflexu ustála zeleně označená Johanka jako jediná. A tady je vidět jak je důležité mít dobrého trenéra.