Sekačka na trávu.
Mimina se poflakovala venku, občas zase byla zahnána krátkým deštěm, a tak tráva naší zahradě střídavě rostla a byla valchována bandou nezbedníků. Pro Martina z toho plynula nutnost vyřešit nelehký úkol, a to kdy a jak posekat trávník. Nakonec při zlepšeném počasí začal bojovat z pováleným "pažitem". Mimina spala v rohu, když je najednou začal zajímat rachot jedoucí, zatím vypnuté, sekačky. Po jednom se chodili podívat, co se to vlastně děje. Někdo opatrně z dálky, někdo zpoza máminých tlap, jiný za grilem. Pak začala sekačka vrčet a všichni za mámu do rohu. Teď už tak stateční nebyli. Nejprve kluci se vydávali kupředu, nejprve na krok, pak na dva, nakonec na pět. Jak ale odejít z rohu, udělat tím machra na ségry a přitom se nepokakat strachy? Nešlo to, po pár krocích každého přemohl strach z burácivé sekačky. Nejstatečnější štěně, Kukačka, také neprošla. Když v tom najednou si to nenápadně podél plotu štráduje Janiska, za sekačkou se jen ohlédne a pokračuje dál. Nebyla sama statečná! Hezky za ní přikrčený, s ocáskem staženým mezi zadní tlapky, procupital hrdina Žilík.