Znáte ten pocit, jak přijedete na návštěvu za dítětem z příbuzenstva po pár měsících a ono to batole najednou vyrostlo, mluví a prostě je o hodně větší než si pamatujete? Je to tím, že při tak překotném vývoji je několikatýdenní pauza zřetelná. Nám se to stát nemůže, protože jsme se štěňaty každý den, ale přesto...

Během opravdu krátkého času se mimina velmi změnila. Orientují se podle toho co vidí, povalují se venku na trávě, cpou se masem, krmení u mámy neskutečně zefektivnili tím, že dokáží trojnásobek mlíčka vypít za poloviční dobu, vyhledávají svůj klídek na okraji kotce a shlukování se se sourozenci jim již připadá dětinské. Dokonce, když dnes byla venku a tam se setkala poprvé s vedrem, chovala se jako velcí psi. Leželi na břiše, aby se jím chladili, krátce odfukovali a vůbec dělali věci jako dospěláci.

Vidíme, baštíme masíčko, přelézáme okraj kotce, vážíme 12kg a je tedy čas začít objevovat svět. V odpoledních hodinách se uprostřed kotce objeví pletený koš, raz, dva, tři, čtyři, pět, šest a sedm, všichni dovnitř. Houfně se pokoušíme vylézt z koše, ale v tom prd ho, deka přes hlavu a než se stačíme vyhrabat, vynášejí nás ven. Úplně nový svět. Než jsme se ale rozkoukali, to to trvalo. Všude sluníčko, ale my ve stínu slunečníku, všude tráva ale my na dece. Dlouhé minuty kvíčíme jeden přes druhého, než se spokojeně poskládáme všichni na jednu hromadu a usneme. Vstáváme až ke svačině. Mamina zalehne a začneme pít, jenže Gachonka vydrží sotva pár minut a vyráží hlídat k plotu. Spokojeně se vrací a znovu krmí, znovu hlídá, znovu krmí, znovu hlídá a to už naše štěňata ztratí trpělivost a berou útokem páníčky, kteří mají připravené nasekané telecí masíčko. Jen těžko se dá ustát tlak drápků a nenasytných čumáčků. Zvládáme to a mimina spokojeně usínají s nacpanými bříšky mlíčkem a masíčkem. A maminka je také spokojená, celá ulice ví, že naše zahrada je její království!

S nostalgickými vzpomínkami si Martin pročítá vzpomínky na minulý vrh štěňat a nechápe, jak je možné, že tihle lumpové, ačkoli jsou menší těch minulých, dokáží naprosto kdykoli opustit bez jakýchkoli povolení vyhrazený prostor. Nesvázáni výčitkami se bezostyšně vydávají mimo kotec. Na obhajobu štěňat je ale potřeba říct, že Gachonka jim situaci notně ztěžuje. Rozrazí dveře, aby ani nejtvrdším spánkem odpočívající potomek nemohl přeslechnout její příchod. Začne hemžení, obvykle v provedení pyramida, 3-3-1, přičemž ten, kdo je úplně nahoře, se skutálí dolů a uvolní prostor dalšímu. Matka bez mrknutí oka, ulehne 20cm od kotce. Mezi mláďaty zavládne šílenství jako na koncertu Michaela Jacksona, naopak maminka udržuje stoický klid. Mimina nalezou na okraj ohrádky. Specialista je James, který přestože je největší, tak z ohrádky nevyleze, protože se zasekne o pupek a přední i zadní mu vlají ve vzduchu. Ostatní sice tak často neuvíznou, ale ani oni nemají 100%ní úspěšnost. Přesto se 2-3 štěňata pokaždé dokáží vítězoslavně dostat až k mamince. A co udělá ona? Pomalým ohlédnutím na ně hodí okem, zvedne se a jde krmit do kotce. Partička venku nadává, jak hejno špačků a pranic si neváží našeho okamžitého zásahu. Šup s nimi k mámě, dvě minuty vydržet než se srovnají na krmení a pak je klid!

Ano, přiznáváme, na blog máme málo času, ale na naši obranu, těch štěňat je sedm a navíc jsou na nás zasedlá. :-)

Mimina právě dosála mlíčko, a protože jsou zrovna ve věku, kdy někteří vyhledávají soukromí a jiní naopak vyžadují společnost, vypadá to nyní v kotci tak, že své utajené místo si najde například červeně omašlovaný James a spokojeně klimbá. Škvírkama místo očí ho ovšem zmerčí bílá Jessica a vyrazí za ním s ustavičným kvičením. Doleze až k němu a uklidní se. Vzbudí se ale James a pokouší se utéct, a to opět za stálého kvičení. Uteče 30cm a usne. To Jessica po chvíli zjistí svou samotu a doleze k Jamesovi. Při takovém řádění tří párů mimin je čekání na Titanic nekonečné. A co dělá to sedmé? No to je náš Caesárek, který závratnou rychlostí vypije mlíčka co může, doleze k mámině čumáku a chce se mazlit. V době, kdy máma odejde a ukončí tak krmení, milý Caesárek jen přelehne na druhý bok a spí dále. Toho nikdo nevzbudí.

Dnes v noci opět spíme nedaleko kotce. Pravidelné vstávání už člověka natolik zblbne, že ani nevíte kolik je hodin, zda sníte či bdíte. Není proto divu, že pokud vás kvičení nebudí přímo, tak se vám zdá, že slyšíte kvičení ve snu. Podobně tomu bylo i dnes. Ve 4:30 krmení vychází na Martina a ten si ještě 40 minut předtím spokojeně spí. Najednou mu do sna vstoupí kvíkot. Zmaten někde mezi snem a realitou se pomalu a mrzutě začne probouzet. Pomalu otevře oči a zjišťuje, že ještě stále sní, protože kvičící bačkory u postele obvykle nemá. Proč kvičení pantoflí nepřestává? Proč má jedna bačkora oranžovou mašli? Jak se to štěně dostalo z kotce ven? Jak trefilo 2 metry cesty zrovna k bačkorám? Není mu zima? Šup s ním do kotce a do houfu. Podobný sled myšlenek vás probere ze spánku jedna dvě a o to té bandě jde!

Asi každý máme zafixováno, že štěňátko je tvor bezelstný, roztomilý a rozhodně není vypočítavé. Zkusili jste ale někdy tuto skutečnost ověřit v praxi?

Po 11 dnech už naši družinu sledujeme trochu podlitýma unavenýma očima a i ji častěji necháváme samotnou. A právě v takových chvílích se jednoznačně provalilo, že se jedná o perfektně připravené spiknutí.

Příklad č.1: Štěňata dopapají, je krátce po půlnoci a Martin usíná unavený na gauči jen 3 metry od klubka štěňat. Nejen, že se usnout prostě nedá pro nepřetržité kníkání, ale po čase se nám podařilo zjistit, že štěňata mají zlobení na směny. 6 ze sedmi jich spí a jedno má službu a ustavičným kňučením se stará o program nám usínajícím lidem. Po deseti minutách službu přebírá další a tak to jde pořád dokola. Ovšem když ve stejném čase z místnosti odejdete, vše utichne, vrátíte se po pár minutách a v místnosti ticho a klídek.

Příklad č. 2: Kukačka, naše hnědá slečna, se uprostřed krmení vydá na procházku. Svým vnitřním šestým smyslem pozná (a nebo prostě vidí a svou slepotu jen předstírá), že někdo z nás lidí sedí na okraji kotce. Pak začne děsně kvičet, působí dojmem, že dosáhla na samé maximum míry možného utrpení. My samozřejmě vyskočíme a pečujeme o malou fenečku a přikládáme na cecík. Co se ale stane když člověk nevyměkne? Po chvíli kníkání mimino ztichne, otočí se a svižným krokem jde pít k mámě.

Příklad č.3: Některé štěně chcete, aby jedlo více, protože včera málo přibralo a jindy zase máte pocit, že je jiné odstrčeno, a tak štěňatům přidělujete porůznu protekční cecíky. Takovou melu jste v životě neviděli. Prckové přes sebe skáčou, staví svá těla do pyramid o mnoha patrech, sají mlíčko z míst, kde to v životě nemůže jít (jako třeba bráškovo ucho, bráškova noha nebo mámin pupík. když si ale řeknete, že na ně kašlete, mimina na chvíli ztichnou, vklidu se rozlezou každý ke svéme cecíku a spokojeně pijí mlíčko. Náhoda? Ne! Tohle někdo organizuje!

Na všechny čtyři se staví už třetí den, ale na chrtí závody to zatím není. Nasazení by bylo dostatečné, ale technika mírně pokulhává. A nejspíš během zítřka už prckové spatří světlo světa. Brzy je čeká také odčervení a první ochutnávka výhod našeho cateringu, který vstoupí do konkurenčního boje s máminým mlíčkem.

Ani se nám sem nechtělo moc psát. Uplynulý víkend nás něčím tak trochu zaskočil. Asi jsme se nechali příliš ukolébat dobrou zkušeností s novými majiteli z vrhu I, a tak nás ani nenapadlo, že to letos bude úplně jinak. Ale víkend, ve kterém nás nemile překvapili poteciální zájemci o štěňátka, přinesl i vtipné chvíle. Jen psát se nám o nich moc nechce a veškerou energii nyní chceme vložit do výběru těch nejlepších, nejúžasnějších, nejsprávnějších, nejhodnějších, nejspravedlivějších a prostě fajn nových páníčků pro naše šmudlíky. A kdo chcete, tak nám pomozte ;-)

Štěňátka se mají dobře a střídavě spokojeně odpočívají v kotci a hodují za odevzdané asistence maminky Gachonky. Protože o víkendu nebylo mnoho času psát o novinkách v naší smečce, přineseme další příspěvky do blogu co nejdříve. Jediná Gachonka se zapisuje již několik dní nesmazatelně do našich vzpomínek svým nadýmáním, ale protože jde víceméně o prd, tak to tu nebudeme rozebírat. 

Dnes na návštěvu přišla mimo jiné kamarádka Iveta, budoucí panička malé Johanky (o čemž zatím ještě ani jedna neví, ale myslíme, že to mají holky spočítané, neboť si padly do oka :-) ).

Johanka se narodila jako úplně poslední a například její agentní bratr James je o téměř 12 hodin starší. Měli jsme o ni strach, aby vše zvládla, je drobná, nejmladší, navíc holka. Na začátku se naše obavy potvrdily. Mlíčko jako by ji nechutnalo a ve vyhledávání cecíku byla totální amatér. Trpělivě ji Kamča vysvětlovala (podotkněme, že i slovně, z čehož si toho to mrně asi moc nevzalo), jak se správně bumbá, že se nesmí nechat odstrčit a co je to sací reflex. Druhý den se opravdu dostavilo zřetelné zlepšení. Sací reflex nic moc, s mlíčkem pořád žádné velké přátelství, ale mila Johanka zapracovala na práci paží. Byla tak zdatná, že dokázala během několika vteřin vylézt na tělo maminky a začít pištět, abychom jí sundali. Načež to celé zopakovala.

Kamča s Johankou trénovaly dále a milé štěně začalo pomlaskávat a sát mlíčko. Druhého dne večer se Gachonce zdálo, že krmí mimina už nějak dlouho, rozhodla se tedy o půl převrat na záda. Štěňata létala vzduchem a nadávala jako nakopnutí křečci. Pomalu se začali všichni shlukovat na jednu hromadu, když jsme si všimli, že na hrudníku živitelky někdo spokojeně pomlaskává. Gachonky akrobatický veletoč díky sacímu reflexu ustála zeleně označená Johanka jako jediná. A tady je vidět jak je důležité mít dobrého trenéra.

Nejprve se bojíte, jestli se o 2 měsíce později budete schopni postarat 7-8 týdnů o štěňata. Následně máte strach, zda se krytí vydařilo, zda fena zabřezla. O tři týdny později jdete s nervózním očekáváním na ultrazvuk. Pak se obáváte o úspěšný bezproblémový porod, o každé to bezmocné mrně, o maminu, aby byla zdravá. Pak ale z vás všechen ten strach postupně a pomalu odchází a vy si díky přítomnosti té malé sebranky uvědomíte, že místo strachu je čas na úlevu a radost. Ono i s těmi miminy je víc příležitostí se pomazlit, protože Gachona už jich má plné zuby a předstírá tvrdý spánek, který po našich urgencích umocňuje chrápáním, čímž se prozradí. Nevím jestli si to právě po třech dnech člověk uvědomí, ale nám to došlo právě dnes.

Mrňata si získávají na popularitě a ani za Martinem za 33 let nepřišlo tolik návštěv jako se za nimi ohlásilo během prvních 72 hodin života.

Můžeme se tomu zkoušet bránit jakýmikoli prostředky, ale realita je krutá a tvrdá - u štěňat jste v izolaci! Většinu času trávíte v místnosti se štěňaty a mnohé výdobytky se vám vyhýbají obloukem. Televizi nějaký vědátor vymyslel po drátě, ale ten vede jinam, návštěvy přátel a kamarádů se musí redukovat, aby nerušili štěňátka (toto pravidlo by mělo být zavedeno i recipročně) a u myšlenek prostého lelkování vás zebou nohy a stejně na něj není čas. Naopak co u štěňat funguje výborně jsou vymoženosti techniky určené k práci. Mobilní telefon a internet jsou zde nepřetržitě a skvěle funkční.

Určité izolaci se ale vážně neubráníme, a proto by bylo správné si objasnit některé pojmy, které my už máme zaběhlé a čtenář by mohl tápat.

Titanic - okamžik, kdy povyk štěňat v souvislosti s jejich usínáním utichne podobně jako ve stejnojmeném velkofilmu po ztroskotáním lodi. 
Kukačka - štěně s modrou mašlí, hnědá holčička, která mezi svými sourozenci působí jako kukaččí mládě v hnízdě.
Rákosníček - čerstvě probuzená Gachonka s čupřinou na hlavě.
Obývák - po dobu, kdy u nás budou štěňata se tímto jménem pyšní naše garáž.
Kancl - po dobu, kdy u nás budou štěňata se tímto jménem pyšní naše garáž v době mezi 8:00 a 18:00.
Střižba - nejdemokratičtější určení člověka k provedení nepopulárního úkonu.

Probděnou noc se nám daří nahrazovat jen velice pomalu. Až pozdě večer jsme se dostali k aktualizaci údajů a ke zveřejnění první fotogalerie Jéčkových mrňousů. Na stránkách Šípkové zahrady i https://stenata.wu.cz budou nyní kromě fotografií a tohoto blogu k dispozici i váhy štěňátek, ačkoli v trochu obecnějším zpracování.
Dnešek věnovala většina mrňousů k orientaci v novém světě, kde se vyskytují teprve pár hodin. Jedni trénují hledání cecíku, popravdě zatím nic moc, jde jim to asi jako když člověk hledá po bytě klíče, takže špatně. Jiní zase objevují revoluční metody, jak opustit koš volným pádem, a pak obdivuhodně a zcela nepochopitelně najít v obrovském kotci maminku.
Ale co je nejhlavnější? Gachonka i štěňátka jsou v pořádku.

V 9:15 se opět přepsaly dějiny vrhu J a mezi nás zavítala holčička, 581 gramů vážící Joan of Arc se zelenou mašlí.

Noc byla dlouhá a ačkoli Kamča ještě doufala v narození dalšího prcka, Martin dle zřejmých prvků v chování Gachonky bezpečně poznal, že další přírůstek už nebude a zavelel ke spánku. Může se jít klidně spát, protože budík nařízený na 6:30 s jistotou zajistí přiložení prcků k mamce i kontrolu, zda jsou opravdu v teple. Martin se pyšní šestým smyslem, a tak aniž by využil služeb budíku, po 45 minutách spánku vstává zaopatřit psí smečku. V polospánku tupě přidává k jednomu štěněti vypadlému z bedýnky, kde štěňata mají svůj bezpečný pelíšek, jedno, druhé, třetí, čtvrté a páté. 1+5 je v tomto rozpoložení mimo Martinovo chápání, rozhodne se tedy vzbudit Kamču s dotazem, kolik těch štěňat má tedy doopravdy být. Po pěti minutách je na světě krásná realita: někdy mezi 5:40 a 6:25 se narodil Jules Verne a už je v pořádku s ostatními. On ovšem s oranžovou pentlí na krku.

Gachonka se pozvolna uklidňuje, 5 miminek spinká a další přírůstky se už asi nedají očekávat. 3 holčičky, 2 kluci. Všichni zdrávy. Porodní váhy 630-650 gramů, jen jediná fenečka, právě ta ze všech nejčilejší, má 555g. A jaké že to bylo ono slibované překvapení? Přesně 5 minut před dvanáctou hodinou narozená holčička, kde se vzala tu se vzala, hnědá byla! Až poté jsme zjistili, že naše týden stará debata na téma hnědá vloha, skončila asi poněkud neoprávněně závěrem hnědou vlohu popírajícím. Venku se pomalu rozednívá, Gachonku nutíme k nezbytnému pohybu a držíme hlídku, přeci jen tu je možnost že se naše smečka do rána ještě rozroste. A jak se naše štěňátka jmenují? No přeci tak, jak se na pořádné osobnosti patří. Jedná se o jména pracovní, ale prvních pár dnů či týdnů je mrňatům nikdo neodpáře! Prvorozený James Bond, jeho sestra Jessica Fletcher, čokoládová Jennifer Lo'pes a další holčička Janis Joplin, s nimi benjamínek Julius Caesar, vám přejí dobrou noc.

Kluk jak buk, fialová pentle a 640g. A jízda ještě nekončí. To bude dlouhá noc.

Zatím jsme čtyři, ale vypadá to vypadá, že ještě někdo do sestavy přibude. A kdo že byl ten čtvrtý? Holčička se žlutou mašlí.

a v rychlém sledu třetí do party. Holčička, ještě o malinko těžší než její sestřička, ale zdá se zdá, že nám přichystala malé překvapení.

Tak maminka Gachonka si dává na čas, ale už má náš prvorozený sestřičku a tentokrát 634g.

aha tak změna - rodíme. 648g. A pohlaví raději neuvádíme, protože ve stresu hrozí záměna a následné ztrapnění se.